Přečtěte si

XV. všesokolský slet

Přestože jsem se sletu, bohužel, nezúčastnila, musím Vám sdělit, že jsem po celou dobu byla duchem s vámi se všemi, a že jsem se snad nenabrečela za celý život tolik, jako během sletu. Byla jsem doslova nalepená na televizní obrazovce a prožívala to s vámi a bylo mi moc líto, že tam nemohu s vámi také být. Taky jsem vzpomínala na svoji mámu, která byla Sokolkou tělem i duší a hlavně jsem „smekala kloubouk“ před věrnou gardou, kteří tam stáli od samého začátku v tom šíleném slejváku promočení až na kost a jaký výkon pak tomu všemu navzdory předvedli, tak to byla nádhera. No a když přišla na řadu naše skladba, to bylo něco úžasného. Teprve v tom okamžiku jsem viděla ty nádherné obrazce, které jste jako celek vytvářely a troufnu si říci, že všechny skladby byly krásné, ale ta naše ladila oku nejvíce. Tak to jsem opravdu bulila jako želva. A slzu jsem opět uronila, když jsem si přečetla Dášin příspěvek na sokolských stránkách. No a představte si, že včera jsem se díky vám rozbrečela zase, a to, když jsem otevřela poštovní schránku a vykoukla na mě pohlednice, kterou jste mi společně poslali ze sletu z Prahy. Pohled došel opravdu teprve včera (30. 7.) a mě to tak dojalo, že jsem si dovolila vám všem napsat pár těchto řádek a moc vám všem poděkovat, že i vy všechny jste si tam v Praze na mě vzpomněly. Díky moc.

Zdraví vás vaše Sokolka

Marie Perglerová